Socha Goliáše stojí ve skrytu lip před budovou hostince „U Zlatého slunce“. Jedná se o dílo Matyáše Bernarda Brauna (*1684, +1738), jednoho z nejvýznamnějších představitelů českého vrcholně barokního sochařství. Socha vznikala v roce 1720 až 1721 jako Herkomannus - patron nepoctivých advokátů. Jednalo se o satiru na nesvědomité advokáty, kteří překrucují zákon. Chtěl tím upozornit na nekalé praktiky právníků tím, že soše dal do levé ruky jablko s nápisem „IURE ERUI“ (v překladu „právem jsem dobyl“). Tím, že se nápis čte stejně zepředu jako pozpátku, chtěl M. B. Braun naznačit, že právní spory lze vést a vyhrávat nejen čistou cestou, ale i cestou nečistou, pomocí úskoků a lstí. Nejvyšší úřad ve Vídni v roce 1729 rozhodl, že ze sochy musí být odstraněno vše, co právníky uráží. Proto hrabě rozhodl v roce 1729 předělat ji na dnešní podobu Goliáše a nechal odstranit „závadné“ nápisy. Vrcholová plastika představuje postavu obrněného obra držícího v pravé ruce meč, v levé - namísto původního jablka s křížem - štít. Na prsou se nalézá reliéf draka s netopýřími křídly, pod pasem dva zápasící draci, heraldicky proti sobě obráceni. Knihy u nohou byly změněny ve skalisko s vegetací. Socha byla původně polychromována a v roce 1884 renovována od Seelinga. Je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.
Barokní sousoší sv. Floriána se nachází za výjezdem ze Žirče směrem na Stanovice (odbočka na Kuks), v nadmořské výšce 282 metrů nad mořem. Památka je vytesána ze světlého jemnozrnného pískovce a byla vztyčena pravděpodobně okolo roku 1730. Jedná se o velmi kvalitní dynamické dílo vytvořené významným barokním sochařem Jiřím Františkem Pacákem (1663-1742), který byl žákem M. B. Brauna. Dílo bylo původně polychromováno. Skládá se celkem z pěti na sebe navazujících částí – základové podesty; podstavce; pilíře, na jehož čelní stěně je vytvořena dvojí kartuš s reliéfy budov; římsy a nadživotní vrcholové plastiky sv. Floriána. Ta představuje kontrapostně nakročenou mužskou postavu oděnou v opancéřovanou uniformu římského vojáka. Po jejích bocích se nacházejí plastiky sedících andělů s kartušemi, v nichž se opakují opět reliéfy budov. Svatý Florián, první rakouský mučedník a katolický svatý, je jeden ze 14 svatých pomocníků. Z důvodů mučednické smrti ve vodě je považován za patrona profesí, které souvisejí s ohněm. Za vlády Karla IV. byla malá část jeho relikvií převezena a uložena do chrámu sv. Víta v Praze. Památka je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.
Socha sv. Františka Xaverského se nachází při cestě ze Žirče do Zboží, kde kdysi střežila jezuitské panství a dle legendy máchala krucifixem proti šporkovským državám (Kuks), jejichž pán byl pokládán za kacíře. Je vytesána ze světlého jemnozrnného pískovce a byla vztyčena v roce 1730. Jedná se o dílo významného barokního sochaře Jiřího Františka Pacáka (1663-1742), který byl žákem M. B. Brauna. Skládá se celkem z pěti na sebe navazujících částí – základové podesty; dvoustupňového podstavce; pilíře, na jehož bocích jsou vytvořena zrcadla s květinovými závěsy – festony a na jehož čelní stěně je vytvořeno dnes prázdné nápisové pole. Na pilíř navazuje římsa a vrcholová plastika sv. Františka Xaverského. Plastika představuje prostovlasou postavu muže v kněžském hávu, se štólou kolem krku, s tělem kontrapostně stočeným doleva, v levé vztyčené ruce držící krucifix. Svatý František Xaverský (7.4.1506 – 3.12.1552) je považován za jednoho z hlavních jezuitských patronů. Byl průkopníkem katolického misijního úsilí na Dálném východě. Uskutečnil misijní výpravy v oblasti Indie, Západní Indie a Japonska. Zemřel na misijní cestě do Číny. Je považován za jednoho z největších misionářů všech dob a nazýván též apoštolem Dálného východu. V roce 2012 byla socha zásluhou řádu sv. Huberta nově zrestaurována. Je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.
Památka je umístěna při pravé straně místní komunikace ve směru na obec Borovnice, na parcele č. 194 - oploceném prostranství zahrady soukromého vlastníka. GPS: 50°30'12.10"N, 15°39'21.10"E. Je vytvořena ze světlého jemnozrnného pískovce a jejím autorem je sochař Kuhn z Pecky. Byla vztyčena nákladem místních obyvatel Johanna a Anny Dittrich v roce 1862, což dokládá nápis na zadní stěně pilíře: „Errichtet von Johan und Anna Ditrich Jahre 1862, Kuhn aus Petzka“. Na čelní stěně pilíře je vytesán náboženský text: „Es war ein Mensch gesandt von Gott, sein Name War Johannes Joh.1,6. – Unter deinen vom Weibe Gebornen ist keiner gröser als Johannes der Täufer Math.11,11.“ Vrcholová plastika představuje Sv. Jana Křtitele - jedná se o prostovlasou postavu muže, do půle těla obnaženou, ze zad a přes spodní část těla pak zakrytou vlněnou přikrývkou. U jeho levé nohy se nachází plastika sedícího beránka. Levou rukou postava přidržuje dlouhý železný kříž. Svatý Jan Křtitel, v pravoslavné tradici zvaný též Předchůdce, je prorok z 1. století, jenž figuruje ve vyprávěných evangeliích. Je charakterizován jako nekompromisní kazatel ctnosti a pokání, jehož vnějším znamením je křest. Je patronem tkalců, krejčích, kožešníků, koželuhů, barvířů, sedlářů, vinařů, hospodských, bednářů, kominíků, kovářů, tesařů, architektů, zedníků, kameníků, pastýřů, sedláků, hudebníků, tanečníků a zpěváků.
Barokní pískovcová plastika sv. Jana Křtitele pochází pravděpodobně z druhé poloviny 18. století. Její autor je neznámý. Jedná se o vertikální památku skládající se celkem z pěti na sebe navazujících částí – jednostupňové základové podesty; podstavce, na jehož čelní stěně je vytesán náboženský text: „GA HLAS VOLAGICY / HO NA PAUSSTI: / PRIPRAWUGTE CESTU / PANE: PRIME / CINTE STEZKY GEHO.“; dále pilíře s centrálním reliéfem „Svaté rodiny“ (zprava postava sv. Josefa, malého Ježíše Krista a Panny Marie). Na zadní stěně pilíře je vytvořen nízký reliéf sv. Rocha. Další část památky tvoří římsa a vrcholová plastika sv. Jana Křtitele. Jedná se o prostovlasou postavu muže, do půle těla obnaženou, ze zad a přes spodní část těla pak zakrytou vlněnou přikrývkou. U jeho levé nohy se nachází plastika sedícího beránka. Levou rukou postava přidržuje dlouhý železný kříž. Památka je obklopena železným plůtkem (v minulosti ji však obklopovala kamenná balustráda s barokními profilovanými kuželkami) a je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. V roce 2015 byla nákladem obce zrenovována.
Barokní socha Jana Nepomuckého je umístěna za obcí Borovnice, na křižovatce ve směru na obec Pecka. Byla zbudována v r. 1738 a následně renovována v letech 1875 a L. P. 1926. To dokládají i letopočty na čelní stěně podstavce. Je zhotovena ze světlého jemnozrnného pískovce a její autor je neznámý. Na čelní stěně pilíře je v plasticky dekorované kartuši reliéfní znázornění Sv. Antonína s Ježíškem, na zadní stěně pilíře je vytesán reliéf Panny Marie se sejmutým Ježíšem Kristem z kříže (znázornění piety). Vrcholová plastika představuje kontrapostně stojící postavu muže v kněžském hávu, s biretem na hlavě, s tělem stočeným výrazně doleva. V náručí drží křížek a okolo hlavy má pozlacenou svatozář. Sv. Jan Nepomucký se narodil mezi roky 1340 a 1350 v Pomuku a zemřel 20. března 1393 v Praze. Byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a po své smrti mučedník katolické církve. Je jedním z českých zemských patronů. Díky způsobu jeho smrti je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních. Památka je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.
Socha sv. Jana Nepomuckého se nachází ve východní části obce. Je vytesána ze světlého jemnozrnného pískovce a její autor je neznámý. Byla vztyčena v roce 1873 z nákladu Barbary a Ignáce Neumannových, což dokládá i německý nápis na zadní stěně pilíře: „Erichtet von Barbara und Ignaz Neumann 1873.“ Skládá se celkem z pěti na sebe navazujících částí – základové podesty; podstavce, na jehož čelní stěně je vytesána již těžce čitelná humanistická minuskula; dále pilíře s reliéfy postav sv. Jana Křtitele (umístěn čelně), sv. Barbory vpravo, vlevo pak reliéfní znázornění sv. Ignáce. Dalšími částmi památky je římsa a vrcholová plastika sv. Jana Nepomuckého. Vrcholová plastika představuje kontrapostně stojící postavu v kněžském hávu, s biretem na hlavě, držící v rukou kříž. Okolo hlavy má svatozář s pěti hvězdami. Sv. Jan Nepomucký se narodil mezi roky 1340 a 1350 v Pomuku a zemřel 20. března 1393 v Praze. Byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a po své smrti mučedník katolické církve. Je jedním z českých zemských patronů. Díky způsobu jeho smrti je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních.
Plastika sv. Jana Nepomuckého se nachází při hospodářství čp. 7. Byla vztyčena v roce 1814 nákladem Josefa Blaschka z č. p. 6, což dokládá i dochovaný zápis v místní kronice: „Die Statue ist errichtet worden von Joseph Blaschka durch Unterstützung mehrer Religionsfreunde 1814.“ Autorem díla je sochař Josef Kühn a místními obyvateli byla zvaná prostě „Johannes Statue“. Socha je vytvořena ze světlého pískovce a její údržbu měla na starost obec. Skládá se celkem z pěti na sebe navazujících částí – základové podesty; podstavce; pilíře, na jehož čelní stěně je vytvořen centrální reliéf Panny Marie se sejmutým Ježíšem Kristem z kříže (znázornění piety); dále z římsy a vrcholové plastiky sv. Jana Nepomuckého. Plastika představuje postavu muže v kněžském hávu, s tělem kontrapostně stočeným doprava, v pravé ruce držící biret, v levé ruce pak původně držel drobný krucifix. Dochovali se i archivní zprávy o jejím pořízení - za práci bylo zaplaceno 50 zlatých, dalších 15 zlatých obdržel autor za její štafírování. Památka byla renovována v letech 1838, 1860, 1892 a 1918. Sv. Jan Nepomucký se narodil mezi roky 1340 a 1350 v Pomuku a zemřel 20. března 1393 v Praze. Byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a po své smrti mučedník katolické církve. Je jedním z českých zemských patronů. Díky způsobu jeho smrti je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních.
Pískovcová památka je vytesána ze světlého jemnozrnného pískovce a byla vztyčena v roce 1836, což dokládá i nápis na zadní stěně pilíře: „Johann Hagner 1836“ (pravděpodobně se jedná o jméno donátora památky). Skládá se celkem z pěti na sebe navazujících částí – základové podesty; podstavce; pilíře, na jehož čelní stěně je vytvořen centrální reliéf Panny Marie Bolestné. Pod reliéfem je vytesán náboženský text v němčině: „O heiliger Johanes! Du Schutz patron des Landes, Erbitte uns her. Stück und Segen, Und dort das ewige Leben.“ Památka se dále skládá z římsy a vrcholové plastiky sv. Jana Nepomuckého. Plastika představuje postavu muže v kněžském hávu, s tělem kontrapostně stočeným doprava, na hlavě má biret, v rukou držící krucifix. Sv. Jan Nepomucký se narodil mezi roky 1340 a 1350 v Pomuku a zemřel 20. března 1393 v Praze. Byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a po své smrti mučedník katolické církve. Je jedním z českých zemských patronů. Díky způsobu jeho smrti je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních.
Památka je umístěna na volně přístupném prostranství v obci Dubenec, vedle bývalého celního úřadu. Plastika je vytvořena ze světlého jemnozrnného pískovce a její autor je neznámý. Byla vztyčena zřejmě nákladem místních obyvatel v období konce druhé poloviny 19. století. Je zasvěcena Sv. Janu Nepomuckému. Jedná se o vertikální památku skládající se celkem z pěti základních částí – třístupňové základové podesty; podstavce (ve kterém byla původně umístěna nápisová deska); pilíře s centrálním reliéfem - znázorněním „Staroboleslavského Palladia“. Na bocích pilíře byly pak pravděpodobně umístěny drobné plastiky svatých, či adorujících andělíčků, avšak tyto se do dnešních dní nedochovaly. Další částí památky je římsa a figurální vrcholová plastika sv. Jana Nepomuckého. Plastika představuje postavu muže v kněžském hávu, s biretem na hlavě, držící v pravé ruce malý křížek. Okolo hlavy světce je umístěna železná pěti-hvězdičková svatozář. Sv. Jan Nepomucký se narodil mezi roky 1340 a 1350 v Pomuku a zemřel 20. března 1393 v Praze. Byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a po své smrti mučedník katolické církve. Je jedním z českých zemských patronů. Díky způsobu jeho smrti je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních.
Pilíř se sochou sv. Jana Nepomuckého se nachází jihozápadně od kostela sv. Bartoloměje, před oplocením bývalého hřbitova. Jedná se o pozdně barokní sochařské dílo z roku 1763. Jeho autor je neznámý. Je vytvořeno ze světlého jemnozrnného pískovce a skládá se celkem z pěti na sebe navazujících částí – trojstupňového základové části s vpřed vyklenutými stupni; dvoukřídlého podstavce; dále pilíře s volutovými motivy, na jehož čelní stěně je vytvořena rokajová kartuš s centrálním reliéfem Panny Marie zjevující se Janu Nepomuckému. Nad reliéfem je vytvořen závěs na věčné světlo – lucernu. Památka se dále skládá z římsy a vrcholové plastiky sv. Jana Nepomuckého. Plastika představuje postavu muže v kněžském hávu, stojící na mračnu se třemi anděly. V pravé ruce drží kněžský biret, v levé vztyčené paži pak krucifix. Památka je obklopena dřevěným plůtkem, který je nárožně zapuštěn do pískovcových sloupků. Sv. Jan Nepomucký se narodil mezi roky 1340 a 1350 v Pomuku a zemřel 20. března 1393 v Praze. Byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a po své smrti mučedník katolické církve. Je jedním z českých zemských patronů. Díky způsobu jeho smrti je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních. Památka je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.
Sousoší sv. Jana Nepomuckého (oratorium - modlitebna) tvoří dominantu náměstí Republiky u kostela sv. Jana Křtitele. Jedná se o kvalitní sochařskou práci z roku 1730 (byla vztyčena k oslavě 1. výročí svatořečení Jana Nepomuckého) a jejím autorem je Josef Procházka z Chrudimi. V roce 1892 bylo dílo přestěhováno do ulice Rooseweltovy, odkud bylo přeneseno v roce 1956 do současného umístění. Je postaveno na třícípé základně, na níž je umístěna následující trojice plastik. Pohledově vlevo je umístěna socha sv. Judy Tadeáše (Ježíšova bratrance) - světce v levé ruce držícího dekorativní oválný štít, v pravé ruce pak držícího kyj. Pohledově vzadu je umístěna socha sv. Barbory - pravou rukou se opírá o válcovou stavbu s věžičkou a lucernou, v levé ruce drží pozvednutou číši. Pohledově vpravo stojí socha sv. Šimona Kananejského zv. Horlivec (Zelóta) - apoštola držícího pravou rukou na hrudi a levou rukou přes levé rámě přidržuje sekeru. Na vrcholu centrálního pilíře je umístěno sousoší sv. Jana Nepomuckého, po jehož bocích stojí dvě postavy andělů. Sv. Jan drží v pravé ruce zvednutý krucifix, po jeho levé ruce je umístěn barokní modlitební pultík, na němž leží třícípá světcova čapka. Sv. Jan Nepomucký se narodil okolo roku 1345. Po studiích a vysvěcení na kněze se stal později generálním vikářem pražské arcidiecése. Podle jeho životopisu byl zpovědníkem královny Žofie, manželky krále Václava IV. Protože hájil práva církve proti králově zvůli, dal ho 20. 3. 1393 Václav IV. shodit z Karlova mostu do Vltavy. Dne 31. 5. 1721 byl blahořečen. Po prozkoumání jeho ostatků byl 19. 3. 1729 svatořečen. Je hlavním patronem Čech. Jako jediný český světec je známý po celém světě. Svátek v církevním kalendáři má 16. 5. Památka je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.
